Jiří Dušek se stal ředitelem Hvězdárny a planetária Brna v roce 2008. Právě za jeho vedení proběhla dlouhá a nákladná rekonstrukce celého areálu hvězdárny, která je nyní úspěšnou a vyhledávanou institucí. Už dávno neláká pouze nadšené znalce vědy a techniky. „Nejsme školské zařízení, jsme místem, kde děti i dospělí naleznou chytrou zábavu,” říká Jiří Dušek, s nímž jsem vedl rozhovor.
Osobně jsem navštívil planetárium ve Finsku, v Tampere, a byl jsem překvapen, na jak hloupé dotazy se návštěvníci průvodkyně ptali. Myslíte si, že česká, respektive brněnská veřejnost má o astronomii dobré povědomí?
Při vší úctě, je to všude stejné. Nemyslím, že by byli hloupí, ale že jsou stejně zvídaví. Podstatné je, že se lidé o vesmír zajímají a mají touhu se o něm něco dozvědět. Nemusí být každý astronom, ale každý by měl být zvídavý.
Jsou zvídavé také brněnské děti? Na hvězdárnu jich chodí poměrně hodně, jak si budujete popularitu u mladého publika?
Dobrá pověst se buduje dlouho a těžce, ztrácí pak rychle a snadno. Musíme mít atraktivní program, musíme atraktivně komunikovat. Nesmíme se brát příliš vážně. Je to nekonečný boj… něco, jako ten křeček, co pořád běží v jednom kole. Každopádně, jistě se snažíme školy aktivně oslovovat. Posíláme jim – často přímo konkrétním pedagogům – dvakrát ročně katalog vzdělávacích pořadů. Letos jsme také nabídnuli všem prvňáčkům v Jihomoravském kraji volnou vstupenku, aby se přišli přesvědčit na vlastní oči. Do tohoto vědymilovného projektu se přitom přidala i VIDA! science centrum. Celkem se jednalo o téměř 7 tisíc vstupenek, takže to byla rozhodně velká akce.
Mnoho z nás se v dětství chtělo stát kosmonauty. Mají i některé dnešní děti podobný sen?
Ano. Kosmonaut, popelář anebo bohatý youtuber.
Popeláři a youtubeři mají narozdíl od kosmonautů jednu výhodu – na výkon své profese nemusí mít ve škole samé jedničky… Teď ale k dospělým divákům. Proč bych jako brněnský občan měl večer vyrazit na hvězdárnu, a ne třeba do kina, do divadla nebo do hospody?
No, protože to, co dávají v kině, si dnes můžete stáhnout na internetu, čímž ovšem nechci nabádat k pirátství. Divadlo se sice stáhnout nedá, ale pořád je to jen „kukátko“. Zato naše pořady uvidíte na krásné, originální projekční ploše… Něco takového doma mít nikdy nebudete. Projekce jsou to tak podmanivé, že je lidé často vidí plasticky, i když nejsou. Mnohým se dokonce zatočí hlava. Co se týče té hospody, to není špatný nápad, ale tam se většinou nebavíte o vědě. A navíc to jde na tloušťku.
Když už jsme u těch filmů, poslední dobou se točí zase hodně filmů o vesmíru. Jen namátkou – Marťan, Příchozí, nové díly Vetřelce, Dne nezávislosti a blíží se také další Hvězdné Války. Viděl jste některý z těchto filmů? Potěšil vás některý?
Jasně, jsem samozřejmě fanoušek sci-fi. Některé filmy řadím mezi moderní pohádky – Star Trek nebo Star Wars, jiné komedie – Armageddon, jiné velmi realistické, jako například Marťan nebo Příchozí. Ale nejlepší je samozřejmě první Vetřelec. A také Blade Runner.
Jaká filmová klišé se ve snímcích o vesmíru objevují? Taková, která vás vyloženě iritují?
Žádná. Ale klišé jsou zvuky ve vakuu (bez nich by to ale byla nuda), neexistence stavu beztíže (je levnější natáčení), zkreslené představy například o meteorických rojích (ve filmech jsou neuvěřitelně husté), lidská podoba mimozemšťanů (tedy herci v gumových maskách) a samozřejmě létání rychlostí větší než je rychlost světla. Kdyby se ale filmaři drželi reality… tak by to snad ani nebylo ke koukání.
U filmů zůstaneme, ale budeme se bavit o těch přímo určených pro digitária. Ty jsou pro návštěvníky nejen brněnského planetária velkým lákadlem. A nedávno Brno hostilo jejich mezinárodní festival – Fulldome Festival Brno. Jak byste druhý ročník této akce okomentoval?
Jsem velmi spokojený. Dorazilo skoro stejně lidí jako minulý rok. Také si k nám našlo cestu mnoho zajímavých hostů, kteří přijeli prezentovat své práce. Už jen to, že se trmáceli do Brna, od Argentiny až po Japonsko, svědčí, že naše akce má smysl. Potvrdil se také trend z minulých let. Vzniká docela dost pořadů pro digitální planetária, ale jen každý desátý je fakt dobrý. My jsme hned na místě koupili čtyři pořady.
Uvidíme je tedy v Brně už na podzim?
V říjnu uvedeme pořad Rychleji než světlo. Ten pojednává o tom, zda je létání k nejbližším hvězdám vůbec možné a pokud, tak jak. Na počátku příštího roku se mohou malí diváci těšit na Tajemství gravitace – po stopách Alberta Einsteina. Naše vzdělávací pořady budou doplněny o dva nové, kratší pořady z indické Bombaje. A děti se mohou těšit na Robinsonku. Pořad o slečně, co ztroskotá na staré měsíční základně, pochází přímo z naší produkce.
V březnu příštího roku to bude 40 let, co Vladimír Remek letěl do vesmíru. Chystá hvězdárna nějaké zvláštní připomenutí této velké události?
Samozřejmě, že ano. Vyjde reprezentativní kniha nezatížená dávnou ideologií, uděláme speciální pořad věnovaný létání člověka do vesmíru. Také vydáme repliku nášivky, co měl Vladimír Remek na skafandru. Především ale organizujeme setkání středoevropských kosmonautů v Brně. Bude to důstojné, veřejné, ale přitom komorně laděné setkání výjimečných lidí. Je potřeba jim vzdát úctu, poděkovat jim za to, co tenkrát zahájili a následně udělali. Například já si pamatuji, jak na nás pan Remek promlouval z paluby Saljutu 6. Díky němu jsem se začal věnovat astronomii a nyní jsem tam, kde jsem.
Pan Remek několikrát navštívil brněnskou hvězdárnu osobně. Jak vnímáte jeho osobnost?
Je to milý člověk, který byl hrdinou, když nastoupil do kosmické rakety a nechal se vystřelit do vesmíru. Poté vykonal i spoustu záslužných věcí pro tento stát. Ostatně dodnes pro něj pracuje (je velvyslancem České republiky v Rusku, poznámka autora rozhovoru).
Prozradil byste nám také nějaké novinky z exploratoria a nejen z něho?
V exploratoriu jsme před rokem otevřeli expozici Říše mlhovin. Dále stále doplňujeme a rozšiřujeme sestavu našich astronomických dalekohledů. Pokud všechno půjde dobře, začne už brzo oprava nosné zdi mezi našimi kopulemi. Díky tomu se zvětší trávníky kolem budovy, přibudou i lavičky, nabíječky pro mobily a nějaké další drobnější technické detaily. Také diskutujeme nad dalšími exponáty naší vědecké stezky. Na travnaté ploše vyznačíme místní poledník. A na vědecké stezce uvažujeme o „netopýřích uších“, prostřednictvím nichž budou moci návštěvníci slyšet na dálku.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj: Deník, 22. září 2017