Vysokorychlostní železnice: Krásný architektonický náčrt, na jehož základy zatím chybí peníze

Vlakovou dopravu osobně velmi podporuji. Jen za minulý rok jsem trasu Brno–Praha a zpět absolvoval 25krát a najezdil vlakem necelých 13 tisíc kilometrů. Jsem proto velkým příznivcem vysokorychlostních tratí (VRT), ačkoliv jsem skeptický k tomu, zda se v takovém vlaku na českém území za svého života projedu.

V Senátu jsme aktuálně projednávali balíček evropských dokumentů k udržitelné dopravě. Ačkoliv cíle znějí lákavě, musíme se na ně dívat střízlivýma očima. Jsem rád, že se mi podařilo prosadit moje skepticky realistické stanovisko, které podpořili všichni kolegové a kolegyně. Co je v něm nejdůležitější?

Celý unijní plán připomíná pokus o výstavbu moderního mrakodrapu. Máme sice krásný architektonický náčrt a horní patra vypadají na papíře skvěle, ale ve skutečnosti máme peníze jen na polovinu základů. Evropská komise chce do roku 2040 vybudovat síť VRT za odhadovaných 345 miliard EUR, ale v příslušném fondu je navrženo pouze 51,5 miliardy pro všechny druhy dopravy. To je propastný rozdíl.

Co prosazujeme pro Česko? V našem stanovisku upozorňujeme na rozpor mezi ambicemi a realitou. Pro Českou republiku je klíčové několik věcí:

  • Peníze i na vnitrostátní tratě: Nesouhlasíme s tím, aby evropské fondy mířily jen na přeshraniční úseky. Pro nás je prioritou financování páteřního spojení Praha–Brno, které je klíčové pro středoevropský tranzit.
  • Ochrana před „vrakovištěm Evropy“: Odmítáme postupy, které by bránily sešrotování starých rychlovlaků. Nechceme, aby se méně rozvinuté regiony staly odkladištěm pro zastaralá vozidla s nižší bezpečností.
  • Realita v letectví: Tlačit na okamžité zavedení udržitelných paliv (SAF), která jsou 10krát dražší a v EU se téměř nevyrábí, nedává smysl. Je to jako chtít provozovat flotilu aut na prémiový bio-olej, který stojí majlant a na trhu je ho jen pár kapek. Bez továren a surovin to pouze zdraží letenky a ohrozí naši konkurenceschopnost.

Vyjádření Senátu navíc po Evropské komisi žádá technologickou neutralitu a hlavně zdravý rozum – plány musí odpovídat tomu, co jsme schopni reálně zaplatit a postavit.

About the author